Archive for category: Aktuality

V neděli 26.11.2023 se konaly zkoušky na STV dan (černé pásky), které pořádala Česká asociace tradičního karate. Stejně jako žákovské stupně (kyu) jsou rozděleny od 9. kyu – bílý pás a až po 1. kyu – hnědý pás, tak také mistrovské stupně (dan) mají 9 stupňů, které jsou počítány od nejnižšího, tedy od 1. danu (první černý pás) až po 9. dan (nejvyšší technický stupeň).

Zkušební komise byla složena ze dvou komisařů, a to Radka Januše 5.dan a Robina Bařáka, 5.dan. V rámci zkoušek musí každý adept na černý pás prokázat znalosti všech základních technik a schopnosti jejich provedení s maximálním nasazením a silou. Zkoušky se skládají z kata, kihonu a kumite.

Z naší Akademie usiloval o 1. dan, tedy první černý pásek, jediný adept a můžeme s radostí říci, že úspěšně.

Oficiálně můžeme tedy oznámit, že v naší Akademii máme nového držitele černého pásku :

Jáchym Prokop 1. dan (černý pás)

Gratulujeme ke složení této, pro každého karatistu, zlomové zkoušky.

Po zkouškách na první stupeň černého pásku se konaly zkoušky na vyšší stupně černých pásků. Oproti zkouškám na 1. dan je po adeptech na 2. dan vyžadována větší schopnost návaznosti techniky, vnitřní práce svalů těla a jejich aplikování při technikách.

Zkoušky na druhý stupeň černého pásku úspěšně složil:

Saša Šindel 2. dan (černý pás)

Gratulujeme!

Jako jeden z členů zkušební komise jsem byl na jejich výkony odpovídajícím způsobem hrdý. Jáchym dělal zkoušky na černý pásek po 6 letech od své poslední zkoušky na hnědý pásek, který získal ještě jako závodník dětských kategoriích. Měl jsem v průběhu těchto let velký strach o to, že postupně ztratí motivaci a o to více mě těšilo, když jsem mu mohl potřást rukou a pogratulovat ke složení zkoušky na černý pásek. Určitě bych velmi kladně hodnotil jeho výkon a formu při zkoušce. Saša skládal zkoušku také po dlouhých 6 letech a jeho výkon odpovídal tomu, že je aktivní závodník, reprezentant ČR a výkonnostně v nejlepších letech. Popravdě jsem od něj neočekával jiný, než dobrý výkon, který na místě potvrdil. Je mu ke ctí, že řada jeho „karate vrstevníků“, se kterými skládal zkoušky na první černý pásek už dojo nenavštěvuje a Saša se i tak drží a stále zlepšuje.

dodal po zkouškách sensei Robin Bařák

Fotografie od bílého pásku po černý

Podívejte se do fotogalerie, kde jsou vidět první karate krůčky našeho novopečeného černého pásku. Vezměte to jako motivaci do Vašeho dalšího tréninku.

Jáchym Prokop – jeho cesta k černému pásku

Dne 12.11.2023, jen pár hodin po skončení národního poháru ve Vsetíně, se sensei Robin Bařák vydal, jako součást týmu karatistů z Karate.cz (České asociace tradičního karate) na cvičební pobyt u japonského mistra Toru Shimoji. Základnou pro jejich pobyt byl rodinný dům s 4 ložnicemi, příjezdovou silnicí a zeleným dvorkem. Dům se nachází na ulici, která je jak vystřižená z filmů o americkém předměstí.

Sensei Robin Bařák byl technicky nejzdatnějším členem výpravy, a tak se mu dostávalo invidiuálního přistupu, a také často rozdílného cvičení od ostatních na dané hodině. Tyto indviduální rady a cvičení směřovaly, spíše než k procvičení stávajících dovedností, k prohloubení znalostí v podobě variant různých cvičení s důrazem na detaily, které jsou specifické pro každého mistra karate.

Účastníci cvičebního pobytu:
Robin Bařák (Akademie karate Zlín)
Radek Částečka (Akademie karate Valašské Meziříčí)
Petr Opletal (Akademie karate Valašské Meziříčí)
Iveta Karešová (Centrum karate Praha)
Jakub Kareš (Centrum karate Praha)
Václav Kareš (Centrum karate Praha)

Tento pobyt byl hrazen formou samofinancování jednotlivými účastníky bez finanční účasti ze strany klubu nebo Karate.cz.

Jednalo se o již druhý pobyt v obdobném složení a tým tak navázal na svou první návštěvu z únoru z loňského roku.

V Atlantě zahájila skupina šesti karatistů nevšední stáž u japonského mistra. Tato jedinečná příležitost jim otevřela dveře do světa autentického karate, které se nedá naučit jen z knih nebo videí.

Sensei Shimoji se narodil na Okinawě a vyrostl na Havaji, kde začal trénovat karate. V roce 1982 se přestěhoval do Los Angeles a cvičil přímo pod sensei Hidetaka Nishiyama. Vypracoval se až na jednoho z trenérů v dojo, které vedl sensei Nishiyama a vedl tréninky pro dospělé začátečníky a mírně pokročilé a také tréninky dětí. Jako člen amerického národního týmu se účastnil řady soutěží a získal několik titulů v kateogrii Kata. Po získání bakalářského titulu v kineziologii na UCLA v roce 1991 se Sensei Shimoji přestěhoval na japonskou Okinawu a studoval Goju-ryu Karate pod mistrem Yoshio Kubou a japonskou kaligrafií (Shodo). Po svém návratu do Spojených států v roce 1996 založil dojo v Atlantě ve státě Georgia a stal se technickým ředitelem jihoatlantické oblasti amerického národního svazu karate. Posledních 15 let má své dojo Jinsendo karate (pojem Jinsendo zhruba vystihuje volbu člověka, jakým způsobem povede cesta jeho životem) v Atlantě, konkrétně na jejím předměstí Smyrna. Jedná se o přízemní budovu, s prosklenou výlohou, polepenou logem klubu a před ní parkoviště.

Po otevření dojo jsme měli vždy jistotu, že sensei Toru nás uvítá s úsměvem na tváři, už převlečen v kimonu a rozcvičující se uprostřed dojo. Jako šatny slouží recepce se stolky pro rodiče. Část dojo je určená pro trénink BJJ s měkkým tatami a na větší části najdete podlahu s dřevěnými parketami, namísto kamizi, umělecky ztvárněné zrcadlo a nad hlavou obrovská průmyslová vrtule, která zajišťuje proudění čerstvého vzduchu. Většina těchto jednopodlažních budov má stejný koncept. Zepředu výloha, vysoké stropy a vzadu garážová vrata pro zásobování. A tato budova tomuto konceptu přesně odpovídala.
K našemu překvapení byla garážová vrata, která byla hned vedle cvičební karate plochy, po dobu našeho tréninku vždy otevřená. Venkovní teploty se na podzim pohybovaly od 10°C do 20°C.
Zejména ranní teploty nám zajistily velmi „svěží vzduch“ v dojo a tak aktivní tréninky byly velmi žádoucí pro zahřání těla. Zatímco ranní tréninky teplotně připomínaly spíše cvičení venku, u odpoledních už jsme otevřená vrata uvítali.

Sensei Toru pro nás připravil speciální tréninkový plán, který se skládal ze soukromých tréninků pouze pro náš tým a pak z části veřejných tréninků, kde jsme cvičili současně s místními studenty. Tréninky trvaly řádově hodiny a měli jsme dostatek času si při nich procvičit právě nabyté nové dovednosti.

Některé tréninky obsahovaly opakování technik do celkové únavy, jiné zase byly více věnované vysvětlování fungování těla při technikách karate. Také jsme se věnovali tréninku kata Kanku-dai, práce s Ki energii a nezbytnému nácviku kumite. Celkově je styl výuky jiný, než na co jsme u nás v ČR zvyklí. „Cvičte kata“ zní pokyn a pak sensei dlouhé minuty sleduje naši snahu o vykonání kata dle jeho instrukcí.

Sensei Toru je ten mistr, kterého si představíte, když řeknete onen pojem „Mistr karate“ je příjemný, usměvavý, skromný a jeho znalosti karate a stálé studium, toho jak své karate rozvinout jsou neoddiskutovatelné. Je ten typ osoby, který Vás nenutí cvičit silně, prostě ve Vás vyvolá vnitřně onu potřebu, že to chcete takto udělat. Určitě potěší, když sensei projeví zájem i mimo trénink s námi trávit čas. A tak proběhla tradiční společná večeře a také párty se staršími studenty s dojo a naší skupinou. Tématem všech posezení po mnoha hodinách tréninku je samozřejmě zase karate.

Díky tomu, že se jednalo už o náš druhý pobyt nám místní podmínky, styl výuky sensei i spolupráce s místními studenty pomohla více rozvíjet nově získané dovednosti. Přístup sensei Toru byl více osobní a zaměřen na každého člena naší výpravy.

Japonský mistr Toru Shimoji s obrovským respektem k tradici, nejen předával techniky karate, ale také sdílel filozofii, která spočívá v disciplíně, respektu a sebekázní. Pro karatisty to nebylo pouze o získání dovedností, ale také o hlubším porozumění významu každého pohybu a jeho spojení s osobním růstem.

Naše velké poděkování patří sensei Toru Shimoji i jeho studentům za příjemný čas strávený v jeho dojo a Robinu Bařákovi, který náš výjezd zařídil organizačně na výbornou:)

Po skončení stáže se každý z karatistů vrátil s novými poznatky a odhodláním do dalšího cvičení. Jejich cesta nebyla pouze o získávání nových dovedností, ale i o objevování tradičních hodnot v moderním světě.

I přes vše co je výše napsáno, loučení proběhlo v krátkosti s větou „uvidíme se příští týden“. Sensei Toru přiletí do ČR a povede kurz pro české trenéry ve dnech 1.-3.12.2023, a potom udělá „turné“ po jednotlivých dojo v Brně, Ostravě, Valašském Meziříčí, Zlíně a Praze, odkud bude odlétat zpět do Atlanty. Nejen instruktoři, ale také studenti v těchto dojo, se tak můžou těšit na trénink se sensei Toru Shimoji.

V dojo Akademie karate Zlín nás sensei Toru navštíví 5.12.2023. Kapacita je už beznadějně plná. Všichni, kteří si však udělali rezervaci, mají své místo na tuto výjimečnou událost jisté.

Fotogalerie

https://photos.app.goo.gl/pynUECYnsLjP5Zuw8

Vzpomínáte si, jak jste se ke karate dostal a kdy to zhruba bylo?

Na to si pamatuju naprosto přesně. Bylo to v říjnu roku 2010, kdy klub karate v Bystřici pod Hostýnem, odkud pocházím, pořádal pravidelný nábor nových členů. Předtím jsem nějaký čas hrál fotbal, který mi ale vůbec nešel. A tak mě napadlo, že bych rád zkusil karate. Úplně první trénink si ale nevybavuju.

A na své trenérské začátky si vzpomenete?

Trénovat jsem začal v roce 2015, kdy jsem byl držitelem 3. kyu (první hnědý pás). To mi bylo teprve patnáct let. Na začátku se mnou musel na tréninku být někdo, kdo měl trenérskou licenci, aby na mě dával pozor. Hned jak to bylo možné, složil jsem zkoušky na trenérskou licenci já sám a mohl jsem tak trénovat bez dozoru. Nejdříve pro mě bylo hrozně složité mluvit před větší skupinou lidí a vysvětlovat jim, jak a co mají správně dělat. S přibývajícími odtrénovanými hodinami jsem se však jakékoliv nervozity zbavil trénování ostatních mě začalo moc bavit. Hodně mi pomohlo, že jsem si doma před tréninkem na papír napsal, co bych chtěl na každém tréninku procvičit. Plán tréninků si na papír píšu dodnes a můžu to jen doporučit všem začínajícím trenérům.

Napadlo Vás v té době, že byste se cvičením karate mohl živit?

To mě opravdu nenapadlo. Po několika trénincích, které mi přišly opravdu náročné, jsem měl dokonce chuť s karate skončit a vyzkoušet znovu nějaký úplně jiný sport. Nakonec jsem ale trénování karate dal ještě šanci a jak čas ukázal, udělal jsem dobré rozhodnutí.

Co Vás na karate nejvíc baví?

Určitě to, že se člověk musí neustále zlepšovat. V karate si nikdy nesmím říct, že už všechno umím. Díky této myšlence nikdy neztrácím motivaci do dalšího tréninku. Po každé odtrénované hodině si vždycky říkám, kolik toho ještě potřebuju zlepšit a jak moc na sobě musím ještě pracovat.

V karate jste dlouhou dobu závodil. Co považujete za své největší závodní úspěchy?

Závodit jsem začal asi po dvou letech tréninku. Původně jsem ani nevěděl, že nějaké závody v karate jsou. Když jsem řekl, že si nevzpomínám na první trénink, na své první závody si pamatuju velmi dobře. Bylo to v roce 2011 v Ledči nad Sázavou a dopadnul jsem naprosto příšerně. V kata jsem okamžitě prohrál, kata team jsem svým kamarádům pokazil a kvůli strachu jsem ani nenastoupil na kumite. Od příštího roku jsem se ale strachu zbavil a vyhrál jsem svou první medaili. Byl to bronz z kata. Svůj nejúspěšnější rok jsem zažil v roce 2013, kdy jsem vyhrál mistrovství republiky a na konci roku také dětské mistrovství Evropy. Od roku 2015 jsem se stal členem státní reprezentace a startoval na dvou mistrovstvích Evropy a dvou mistrovstvích světa. Z těchto čtyř turnajů jsem získal v disciplíně kata team zlatou medaili na ME v Rumunsku a stříbro a bronz na MS v Polsku a Kanadě. V roce 2018 jsem se rozhodnul s pravidelným závoděním skončit.

Jak jste se z Bystřice pod Hostýnem dostal do Zlína?

S nástupem na vysokou školu jsem už neměl tolik času na trénování, tudíž jsem na tréninky chodil pouze jednou týdně. A s postupem času jsem na sobě začínal cítit, že se moje karate nezlepšuje, s čímž bylo spojeno přemýšlení o změně klubu. To jsem následně také udělal.

Proč padla volba zrovna na Zlín?

Se spoustou zlínských karatistů jsem se potkal během společného působení v reprezentaci a věděl jsem, že jsou velmi dobří. Pro rozvoj v karate potřebujete trénovat s lidmi, kteří jsou lepší než vy a takoví lidé ve Zlíně byli a jsou. Zlín pro mě byl také v dobré dojezdové vzdálenosti, takže volba byla jasná. Znal jsem také senseie Robina Bařáka, o kterém jsem z národních seminářů věděl, že patří k nejlepším instruktorům tradičního karate u nás. Chtěl jsem se tak pod jeho vedením nadále zlepšovat.

Jaké byly první kroky v novém dojo?

Ve Zlíně mě přijali naprosto úžasně. Našel jsem zde kolektiv plný skvělých lidí, kteří mi i dále pomáhají se v karate rozvíjet. Myslím si, že je velmi důležité to, koho kolem sebe během tréninku karate máte. Já jsem měl to štěstí, že v obou dojo, ve kterých jsem měl tu možnost trénovat, jsem narazil na výborné karatisty. Již před svým přesunem do Zlína jsem věděl, že Akademie karate Zlín je velmi dobře organizovaný klub a jsou zde také kvalitní trenéři. Závodníci Akademie se na závodech pravidelně umisťovali na medailových pozicích a předváděli výborné výkony. Po nějaké době jsem začal vést tréninky i ve Zlíně.

Baví Vás víc trénovat sám, nebo raději trénujete někoho jiného?

Podle mého názoru je důležité trénovat jak sebe, tak také svoje znalosti předávat i ostatním. Dobrý karatista se pozná podle toho, že dokáže nejen sám pochopit principy karate, ale také je naučit i další, méně zkušené karatisty. Nemůžu ale říct, že by mě jedno bavilo více než to druhé. Abych mohl stále učit nové věci, musím se i já jako karatista stále posouvat dopředu.

Momentálně jste se zapojil do větší činnosti v rámci Akademie. Proč jste se takto rozhodnul?

Vždycky jsem chtěl, aby moje práce byla zároveň mým koníčkem. A když se naskytla možnost, že by se karate mohlo stát mým zaměstnáním, tak jsem nepřemýšlel ani minutu. Pracovat jako profesionální karatista byl od nějakých čtrnácti let můj velký sen, ale nikdy jsem nevěřil, že by se mi to opravdu podařilo.

Jaké jsou Vaše další plány do budoucna?

Karate mě naučilo, že by na sobě měl člověk neustále pracovat ve všech životních směrech. Proto je mým největším plánem do budoucna se zlepšovat v tom, co právě dělám, což je práce v Akademii. Letos jsem taky úspěšně zakončil studium na vysoké škole v bakalářském programu. Takže jsem logicky přemýšlel o svém případném zaměstnání. Když tedy od senseie Bařáka přišla nabídka podílet se více na fungování Akademie, tak jsem ji přijal. Mým cílem je určitě posunout klub co nejvíce dopředu Jelikož se domnívám, že bych práci v Akademii měl časově zvládat poměrně dobře, rozhodnul jsem se vedle práce v Akademii ještě dálkově studovat magisterský studijní program na Univerzitě Tomáše Bati.   

V úterý 25.4.2023 proběhlo ve zlínském Kongresovém centru vyhlášení deseti nejlepších sportovců města Zlína za rok 2022. Mezi oceněnými byli hned dva členové Akademie karate Zlín, Hana Juráňová a Petr Janík.