Daniel Veselý získal licenci trenéra II. třídy
Další velký krok v trenérství se podařil Danovi Veselému, který v neděli 6.6. úspěšně složil závěrečnou zkoušku pro licenci trenéra II. třídy. Co všechno Dan absolvoval a musel splnit aby licenci získal? To se, přímo od něj, dozvíme v následujícím rozhovoru.
Dane, od podání přihlášky až po předání osvědčení, jak celý proces získávání licence probíhal?
Začalo to emailem, kdy nám Česká asociace tradičního karate poskytla možnost přihlásit se na trenérský kurz, který zprostředkovávala Masarykova univerzita v Brně. Kurz byl zaháje v březnu a skládal se ze dvou celých víkendů přednášek z vědeckého a teoretického základu. Přičemž druhý víkend v neděli se konaly písemné zkoušky ze všech probraných oblastí. Po vyhodnocení těchto testů a jejich úspěšnému zvládnutí nás čekala ještě závěrečná písemná a praktická zkouška ve zlínského dojo, která už byla zaměřena přímo na tradiční karate.
Jak vypadaly písemné a závěrečné zkoušky?
Co se týče teoreticko-vědeckého základu, tak zkouška probíhala online a bylo v ní 50 otázek s časovým limitem 30 minut. Závěrečná zkouška se pak skládala z písemné a praktické části. Pro tuto zkoušku jsem čerpal z Couch manuálu, který napsal sensei Hidetaka Nishiyama a od zkušenějších trenérů. V testu jsme měli 20 otázek a poté dostal každý jednotlivec téma na určité zaměření tréninku, na které jsme měli 15 minut čas na přípravu a vypracování. Následně jsem pomocí ostatních, jenž skládali zkoušky, odvedli trénink na dané téma. Zkoušející trenéři nás celou dobu kontrolovali a na závěr nám řekli případné připomínky a svůj názor. Já osobně jsem dostal téma Kata tekki shodan a její principy v bunkai, zápasu a reálné sebeobraně.
Ze kterých materiálů jsi pro teoretický a vědecký základ nejvíce čerpal?
Čerpal jsem primárně z materiálů, které nám poskytla univerzita a z prezentací od jednotlivých profesorů a instruktorů. Byly to například oblasti anatomie, zdravověda, první pomoc, základy tělovýchovy, sportovní psychologie a další. Sám se také vzdělávám tím, že poslouchám podcasty o sportu nebo od svých oblíbených sportovců, jak trénují a také jak se vyživují. Čerpal jsem tedy ze zdrojů samotného kurzu a také ze svého samostudia.
Získávání praxe bylo v předchozím roce zkomplikováno probíhající pandemií. Ty jsi však už nějakou dobu aktivním trenérem v akademii a praxi tedy už máš. Jak dlouho se trénovaní karate věnuješ a odkud převážně bereš inspiraci?
Karate učím přibližně 3 roky. Začalo to jedním tréninkem týdně a postupně jsem začal mívat tréninky častěji. Inspiraci beru hlavně od svých trenérů a to převážně od sensei Robina Bařáka a trenérky Hanky Juráňové a trenéra Marka Čecháka. Potom také od reprezentačních trenérů. Jelikož občas zabrousím i do jiných bojových umění, tak se snažím například drilovací cvičení zakomponovat do tréninku v rámci karate. Co se týče kondiční průpravy, tam převážně čerpám od různých sportovců z Česka i ze zahraničí. Prostě to, co mi dává smysl a vidím v tom přínos pro tradiční karate, tak to komponuji do svých tréninků.
Být dobrým učitelem/lektorem je asi cíl většiny trenérů. Co pro tebe znamená „být dobrý trenér“?
Pro mě to znamená, předávat lidem to nejlepší, co jen můžu a aby se na tréninky vraceli rádi. Dobrý trenér by měl být vstřícný, ale i přísný. Měl by své studenty dokázat pochválit, naslouchat jim, snažit se být vůči nim empatický, ale zároveň projevovat autoritu. To je má definice dobrého trenéra.
Na závěr ještě jedna otázka. Co tě na trénování karate nejvíce baví?
Nejvíce mě na tom baví a hřeje u srdce, když vidím karatisty, že přijdou na můj trénink a chtějí se ode mne něco naučit. To mě velmi motivuje a já se snažím každý trénink odučit na maximum. Když se mi to z mého pohledu nepodaří, mám pak výčitky svědomí a další trénink se snažím ještě víc. A to mě na tom vlastně nejvíc baví, protože mí studenti, tak zároveň trénují i mě, když se jim snažím, co nejlépe předat své zkušenosti.
A největší výzva?
Udržet v lidech ten zápal. Aby to s karate nevzdávali, trénovali, jeli pořád tvrdě a viděli i na černých páscích, že i oni byli na jejich místě a prostě je to o dřině. Je jedno, jestli má člověk talent nebo ne. Známe spoustu talentovaných, kteří se na to vykašlali a teď už by se nemohli rovnat těm, kteří těch dalších x let trénovali.
Mohlo by se zdát, že trenér se jednou stane trenérem a odtud už jede jen tzv. ve svých zajetých kolejích. Znalosti je však třeba prohlubovat a postupy zdokonalovat, tudíž součástí trenérské praxe je i neustále studium a zvídavost v oblastech sportu a pedagogiky.
Každý trenér má svůj jedinečný přístup pro práci se svěřenci, nicméně pohyb lidského těla je velmi komplexní záležitostí a je třeba mít v této oblasti aktivní všeobecný přehled. V dnešní době může být velmi těžké se zorientovat v přehršli informací, studií a výzkumů. O to lehčí je se zamotat se v aktuálních trendech, které, nemusí být vždy ku prospěchu.
Jsme rádi, že se naši trenéři vzdělávají a zajišťují tak kvalitu tréninků v Akademii karate Zlín.
Danovi ještě jednou gratulujeme a přejeme úspěšnou trenérskou dráhu! Oss!
