Jaký byl mezinárodní instruktorský camp karate – Gasshuku 2019 (Polsko)

Ve dnech 14.8. – 18.8.2019 se konal v Centru pro japonské bojové umění “Dojo – Stara Wies” (Polsko) mezinárodní instruktorský kemp Gasshuku 2019, kterého se zúčastnilo přes 200 karatistů z 6 zemí světa. Tréninky byly rozděleny do skupiny pro účastníky do 1. danu (včetně) a 2. dany, tedy druhý černý pás a výše. Zlínskou Akademii reprezentoval trenér Robin Bařák 5. dan, který společně s instruktory ČATK Radkem Janušem 5. dan a Januszem Lydkou 2. dan, vyrazil nasbírat nové zkušenosti a inspiraci do dalšího vedení tréninků.

Instruktoři zastupovali čtyři rozdílné mezinárodní federace sdružující tradiční karatisty a to WTKF (World Traditional Karate-do Federation), ETKF (European Traditional Karate Federation), WFF (World Fudokan Federation) i WBKA (World Budo Karate Association).

Instruktoři:
prof. dr Vladimir Jorga 10. dan (Srbsko)
Avi Rokah 7. dan (USA)
Krzysztof Neugebauer 6. dan (Polsko)
Cornel Musat 4. dan (Rumunsko)

Shrnutí Gasshuku 2019 od Robina Bařáka
První trénink dne začíná v 7:00 hodin ráno a je určen dobrovolníkům. Povinná část obsahuje dopoledne 3 hodiny ve dvou blocích a odpoledne další 2 hodiny v jednom bloku. Večer od 20:00h. je poslední trénink, opět určen dobrovolníkům. Jste v kimonu v podstatě celý den a jen na jídlo se převléknete (ideálně při tom stihnete sprchu), abyste v rámci karate etikety v kimonu nejedli. Účastníci, kteří si vzali např. jenom jedno kimono, postupně k původně zmíněnému důvodu přidali další, mnohem praktičtější důvod a to hygiena. Vedro na hale a množství tréninků se na “vůni” některých kimon může podepsat zásadně.

Já si s sebou vezl dvě tenká, lehká kimona určená právě pro intenzivní trénink ve vyšších teplotách. Střídáním nebyl problém, aby stihla vyschnout a hlavně šla kdykoliv vymáchat ve vodě a nechat na sluníčku uschnout, takže bych do jídelny zřejmě mohl, ale přeci jen šortky a tričko byť na tu chvilku byly příjemnou změnou.

Časově náročný program si postupem dnů začal vybírat svou daň a velká řada účastníků si postupně hledala v programu kličky a neúčastnili se ani povinných části, což mě osobně mrzelo. Kazilo to celkový spirit a podkopávalo odhodlání ostatních. Každý si nese za své karate vlastní zodpovědnost. Já s Radkem Janušem jsme kromě ranních, nepovinných tréninků absolvovali vše, včetně večerních dobrovolných. Vynechali jsme tedy jen ranní, nepovinné tréninky pod vedením sensei Cornel Musat z Rumuska, jehož tréninky byly zřejmě kvůli jazykové bariéře plné opakování fyzických cvičení, ale informačně méně hodnotné. Navíc hned na začátku dne fyzicky vyčerpávající a nezbylo po nich moc sil ani instruktorovi samotnému, který se již zbytku programu dne téměř neúčastnil. Já, a postupem pobytu i většina účastníků, jsme měli jiný plán: Ráno se spí a nabírají síly, zbytek dne až do noci strávíme tréninkem a nabíráním cenných informací.

Tréninky prof. dr Vladimir Jorga 10. dan (Srbsko), kterému je letos 80 let jsme se věnovali kata Wankan, která je snad nejméně známou ze všech 25 závodních kata. I přes svůj poměrně vysoký stupeň v karate a 28 let tréninku jsem ji cvičil poprvé a měl jsem hroznou radost, že jsem měl možnost se ji naučit. Kata Wankan je velmi krátká, tvrdí se, že se jedná v podstatě jen o první polovinu původní kata, jejíž druhá půlka byla v průběhu 18. – 19. století zapomenuta. Druhou věcí, která se mi moc líbila na hodinách tohoto 80 letého instruktora, byl jeho přístup. Ve svém věku by mohl dávno užívat zaslouženého odpočinku, ale přesto cestuje přes půl Evropy a učí karate. To bylo velmi motivující a inspirující.

Sensei Avi Rokah, kterého tréninky znám nejvíce hlavně díky mým pravidelným cvičebním pobytům v Los Angeles pro mě představoval super náplň. Přirovnal bych to asi jako když si zajdete do oblíbené restaurace a dáte své oblíbené jídlo. Prostě víte, co dostanete a nebudete nikdy zklamaní. Tréninky byly obsahově pěkně poskládané a já se jen utvrdil, že způsob a systém, jakým karate učí a jak je schopen prezentovat, je jedinečný a stojí za to cestovat za jeho tréninky přes půlku světa. Rozhodnuto – březen 2020 opět navštívím jeho dojo v Los Angeles.

Tréninky sensei Krzysztofa Neugebauera byly kromě středečního úvodního právě ony dobrovolné, večerní od 20:00h. Přiznám se, že po 5,5 hodinách v kimonu a dobré večeři zní nabídka místní sauny nebo chlazeného piva s kamarády fakt lákavě. Bylo těžké se znova převléci a vyšlápnout si nahoru k dojo, které je na vrcholku kopce. Rozhodnutí, že večer půjdu cvičit jsem raději udělal už ráno, abych nad tím nemusel po večeři zbytečně přemýšlet:) Jeho tréninky byly výborné, praktické, dynamické a rychle utíkaly. Když byl najednou konec a já za bouřlivého potlesku účastníků pohlédl na hodiny, které ukazovaly 21:45h., tak jsem se cítil opravdu spokojen. Zejména poslední trénink v sobotu večer, kdy se už účastnila jen polská reprezentace (měli to povinné a i tak tam nebyli všichni), já a Liad z Izraele, byl skutečně jedinečný. Sensei Neugebauer cvičil na všech trénincích, které jsem za ty 4 dny absolvoval. Už loni jsem si toho všiml. Za tento svůj přístup si zaslouží obrovský respekt, ten můj, který podtrhuje jeho skromné, přátelské chování, na 100 % má. Už na začátku tréninku mi pomyslná baterka mých sil hlásila 10% kapacity  a to se nakonec protáhl do cca 22:00h. Osobně jej hodnotím jako ten nejlepší z letošního Gasshuku. Mrzelo mě, že jsem jej už nemohl absolvovat s Radkem Janušem, který musel odjet kvůli klubovém karate campu dříve, ale jako náhradou jsem cvičil s Pawlem Januszem. No co, Janusz jako Januš a navíc tento Pawel Janusz je 3 násobný mistr světa v kata a také dobrý zápasník. Celý trénink se cvičily nácviky na kumite a každé cvičení mě přišel sensei Neugebauer opravit, někdy i vícekrát:) Při závěrečném volném kumite jsme s Pawlem Januszem postupně přešli od volného tempa až do boje se značným nasazením. Asi se bylo na co dívat, někteří ostatní účastníci postupně přestávali zápasit a sledovali “boj dvou kohoutů na jednom dvorku”, jak následně okomentovali naše snažení o zdokonalení ducha i charakteru:) Já si celý trénink užil a představoval pro mě pomyslnou tečku za tímto Gasshuku 2019.

V průběhu 4 dnů jsem odcvičil v kimonu 21 hodin tréninku. Nedělní blok, který z části zabíral také vyhlášení výsledků zkoušek na černé pásky a předání diplomu, jsem obětoval za dřívější odjezd. Chtěl jsem využít času, kdy v neděli katolické Polsko je v kostele a silnice jsou volné. Může to znít divně, ale ze zkušeností víme, že neděle ráno je dobrý čas na cestu domů.

Do Zlína jsem odjížděl unaven, ale plný nových znalostí a pozitivních emocí a s jediným cílem…. Zlínští karatisté se naučí kata Wankan dříve než po 28 letech tréninku karate a v zápasu se posuneme trochu dále díky nácvikům, které jsem si přivezl od sensei Neugebauera.

uvedl sensei Robin Bařák, který je hlavním trenérem Akademie karate Zlín

Fotogalerie

https://photos.app.goo.gl/r4uucBpkbrLcj7x97