Narodila se v roce 1994 ve Vsetíně. Akademii se věnuje na plný úvazek a prioritně se zaměřuje na práci s dětmi a jejich sportovní přípravu. Je sportovec tělem i duší s řadou medailí z vrcholových národních i mezinárodních soutěží
– Držitelka 3. danu WTKF (černý pás)
– Národní rozhodčí B třídy
– Národní trenér 2. třídy FTVS
– Národní zkušební komisař E třídy
– Člen státní reprezentace karate
– Absolvovala 2x cvičební stáž v USA u sensei Avi Rokah v letech 2014 a 2015
Vyhlášena mezi TOP 10 sportovců města Zlína za rok 2015 a 2018 a v TOP
10 sportovců zlínského kraje za rok 2018.
1.místo kata Mistrovství ČR Ostrava 2022
1.místo kumite Mistrovství ČR Ostrava 2022
1.místo fukugo Mistrovství ČR Ostrava 2022
2. místo fukugo seniorky Mistrovství Evropy WTKU, WTKF Katowice 2021
3. místo kumite team seniorky Mistrovství Evropy WTKU, WTKF Katowice 2021
1.místo kata Mistrovství ČR Brno 2021
1.místo fukugo Mistrovství ČR Brno 2021
2.místo kumite Mistrovství ČR Brno 2021
2. místo Mistrovství ČR Praha 2019 – Kata seniorky
3. místo Mistrovství ČR Praha 2019 – Fukugo seniorky
3. místo Mistrovství světa Kanada 2018 – Kumite tým seniorky
3. místo Mistrovství ČR Ostrava 2018 – Kata seniorky
2. místo Mistrovství ČR Ostrava 2018 – Kumite seniorky
2. místo Mistrovství ČR Ostrava 2018 – Fukugo seniorky
Narodil se v roce 2000 v Kroměříži. Vystudoval Gymnázium Ladislava Jaroše v Holešově a po maturitě začal studovat žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. S karate začínal v Bystřici pod Hostýnem, kde se z něj stal také úspěšný reprezentant ČR. Karate je pro něj cesta ke zdokonalení těla a charakteru člověka.
– Držitel 2. danu WTKF (černý pás)
– Národní rozhodčí C třídy
– Národní trenér 3. třídy
– Člen státní reprezentace karate
Narodil se v roce 1976 v Přerově. Pracuje jako učitel na Gymnáziu Zlín - Lesní čtvrť. Karate se věnuje s přestávkou od devadesátých let a od roku 2014 pravidelně cvičí a následně také vede tréninky v naší Akademii.
– Držitel 2. danu WTKF (černý pás)
– Národní trenér 1. třídy (nejvyšší národní trenérská třída)
– Vystudoval obor Učitelství tělesné výchovy na PF ZUV
– Kvalifikovaný pedagog v oblasti tělesné výchovy
– Absolvoval mezinárodní semináře u sensei Avi Rokah, Toru Shimoji, Justo Goméz v letech 2013 – 2022
– Absolvoval tréninkovou stáž v USA v roce 2018
– Náš nejtrpělivější trenér s přesnou metodikou výuky
Narodil se v roce 1999 ve Zlíně. Vystudoval Střední policejní školu v Holešově, dále se rok věnoval zdokonalování své angličtiny na jazykové škole a nyní studuje tělovýchovu se zaměřením na vzdělávání a ochranu obyvatelstva na fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého. Je členem státní reprezentace, nadšenec do bojových umění a všestranný sportovec.
– Držitel 2. danu WTKF (černý pás)
– Národní rozhodčí C třídy
– Národní trenér 3. třídy
– Člen státní reprezentace karate
3. místo (WTKU, WTKF) Mistrovství Evropy Katowice 2021 – kumite team senioři
3. místo (WTKU, WTKF) Mistrovství Evropy Katowice 2021 – starší junioři
1. místo Mistrovství České Republiky 2021 – fukugo senioři a starší junioři
2. místo Mistrovství České Republiky 2021 – kumite senioři a starší junioři
3. místo Mistrovství České Republiky 2021 – kata senioři a starší junioři
Vyhlášen mezi TOP 10 sportovců města Zlína za rok 2019
Vítěz Evropského poháru na Noci mistrů 2019
Oceněný sportovec na Noci mistrů za rok 2019
2. místo Mistrovství Evropy Brno 2019 – kumite starší junioři
3. místo Mistrovství Evropy Brno 2019 – kumite team senioři a starší junioři
3. místo Mistrovství ČR Praha 2019 – Fukugo junioři
3. místo Mistrovství ČR Ostrava 2018 – Fukugo junioři
3. místo Mistrovství ČR Ostrava 2018 – Kumite junioři
1. místo Mistrovství ČR Praha 2017 – Kumite junioři
Vyhlášen mezi TOP 10 sportovců města Zlína za rok 2017
3. místo Mistrovství Evropy Rumunsko 2017 – Kumite junioři
3. místo Mistrovství ČR Zlín 2016 – Fukugo junioři
Mentor, hlavní trenér, sensei (japonský výraz pro učitele) a hlavně hnací síla naší akademie
Robin Bařák je jeden z nejzkušenějších instruktorů tradičního karate vyučovaného dle stylu sensei Nishiyama. Tvrdý trénink a neustálé hledání nových limitů z něj dělá jednoho z nejlepších na světě.
Jsem rád, že jsem mohl pod vedením Robina mnoho let trénovat a díky jeho přísným, ale precizním trenérským schopnostem jsem se mohl trénink od tréninku zlepšovat. Přes svůj mladý věk je bezpochyby jedním z nejlepších trenérů tradičního karate v ČR.
Tento rozhovor vznikl u příležitosti otevření Akademie karate ve Zlíně 5.9.2012
Nemůžu než začít tradiční otázkou – jak dlouho cvičíte karate? A jak jste se k němu dostal?
Karate jsem začal cvičit v roce 1991 jako desetileté dítě. Jako většině se mi líbily filmy o bojovém umění, které byly v té době velmi populární. Jediné bojové umění, které v té době vyučovali v mém rodném Vsetíně, bylo karate. Asi bych rodiče ani nepřesvědčil na karate, ale osud tomu tak chtěl.
Není na karate 10let pozdě začít?
Ideální věk je 5 – 6 let. Začít se dá ale prakticky kdykoliv. Já jsem se do deseti let věnoval sportovní gymnastice pod vedením svého otce – trenéra. Byl několikanásobný mistr ČR a nějakou dobu také profesionální trenér gymnastiky. Dokonce i v době mého narození byl zrovna na gymnastických závodech s dětmi.
Moje sportovní dráha byla jasná, ale byl jsem nemehlo. A co víc – ani stavba mého těla nebyla zrovna ideální. Alespoň pro kariéru gymnasty. Otec to pochopitelně nechtěl vzdát. Musel jsem chodit do tělocvičny, jezdit na závody, i když už bylo jasné, že ze mě nic nebude. Pamatuji si, jak mi otec říkával, že gymnastika je dobrá průprava pro každý sport. A měl pochopitelně pravdu.
A onen osud, který jste zmínil?
V gymnastice se používá magnesium na ruce, aby Vám neklouzaly na nářadí. Pamatuji si, jak bylo cítit ve vzduchu v celé tělocvičně. Měl jsem od dětství problémy s astmatem a doktor zjistil, že vzduch v tělocvičně mi vadí. Doporučil hrát na flétnu a trénink karate, kde se také pracuje s dechem. Má cesta od gymnastiky ke karate tak byla otevřená
Co Vaše začátky karate, šlo Vám to lépe než v gymnastice?
Popravdě vůbec ne. Babička mi až s odstupem času popisovala, jak se na mě byla s maminkou poprvé podívat na tréninku. Maminka tehdy plakala a říkala, že jsem nemehlo. Že ze mě nikdy nic nebude.
Ale podle toho, co víme, neměla pravdu.
Vlastně měla. Ale chyba byla v trenérovi, který mě v té době vedl. Hned, jak to bylo možné, změnil jsem oddíl a začal cvičit karate u Michala Březáčka a Roberta Dobeše. Tady začal můj skutečný trénink karate. Těmto trenérům vděčím za to, že jsem se dostal dále, trénovali mě až do mých 18 let. A dodnes říkám, že tehdy jsem udělal největší pokroky v karate.
Mám to tedy chápat tak, že trenér je to nejdůležitější? Je schopen i z nešikovného dítěte vychovat dobrého karatistu?
Tak bych to úplně neřekl, ale dobrý trenér Vám dá šanci. Otevře Vám dveře a dá Vám možnost studovat skutečné karate. Pak samozřejmě záleží na daném cvičenci, jak této šance využije. Ale bez dobrého trenéra i nejodhodlanější dítě nikdy nemá šanci jít dále.
11 let jste trénoval ve Valašském Meziříčí a dnes se podílíte i na výchově nových instruktorů karate v ČR. Jste dobrý trenér?
Jsem trenér, který se snaží předat co nejvíce znalostí o karate dále a je ochoten do toho dát maximum.
Jaký je Váš největší úspěch v karate?
Startoval jsem na několika Mistrovstvích Evropy. Mám doma řadu pohárů a medailí z Mistrovství ČR – z dětských soutěží až po ty seniorské. Jeden rok jsem vyhrál na seniorském MČR dvě zlaté a jednu stříbrnou v kata, kumite a fukugo. Vážím si pár pěkných zápasů, které jsem vyhrál, ale i některých, které jsem prohrál. Největším úspěchem je pro mě, když další den zase vezmu kimono, pásek a půjdu trénovat do tělocvičny. Člověk může být jeden den šampión a další den poražený, ale pokud dál cvičí, tak mu jeho karate nikdo nemůžete vzít. Navíc pokud cvičí správně, stále se zlepšuje a zdokonaluje.
Živí vás učení karate?
Ne a ani nikdy neživilo. Ve Valašském Meziříčí jsem si udělal střední a později vystudoval i bakalářské studium. Inženýrské studium jsem pak dokončil v Ostravě. Po škole jsem poznal svou ženu a přestěhoval se za ní do Zlína. V té době jsem založil firmu, která působí na elektronickém trhu práce.
Dá se říct, že jste tedy úspěšný i mimo tělocvičnu?
Úspěšný? (smích) Spíš bych řekl spokojený, mám krásnou ženu a zdravého syna, pěkné místo, kde žijeme a firmu, která mi umožňuje dělat rodině radost a mně plnit můj sen – cvičit karate. Jsem přesvědčen, že kdyby nebylo karate, ve kterém jsem se naučil odhodlání a preciznosti, tak by vše dnes vypadalo úplně jinak. Tady máte rovnou i odpověď na další otázku, která by záhy také určitě padla. „Už jste někdy použil karate?“. Doufám, že toto provázání čtenáři pochopí.
I přes to, že už jste pěl let bydlel ve Zlíně jste stále učil karate ve Valašském Meziříčí, nebylo to trochu z ruky?
Pravda je, že cestovat hodinu autem tam a hodinu zpět kvůli hodině tréninku je trochu neefektivní. Ale měl jsem tam morální závazek k lidem, jež jsem trénoval a také k mému kolegovi Radku Janušovi, se kterým jsem oddíl zakládal.
A teď už tento závazek nemáte?
Děti, které začaly cvičit po jednom z prvních náborů, mají už přes 18 let. Letos udělaly zkoušky na černé pásky a složily také trenérské zkoušky. Mám z nich velkou radost. Nově přeberou tréninky, které jsem vedl já. S Radkem Janušem jsme se shodli, že oddíl je stabilizován a funkční.
Takže to máme chápat jako další etapu?
Karate je o vývoji, který se nikdy nezastaví. To je na něm to pěkné, nemůžete se jej nikdy naučit, stále máte co zlepšovat a rozvíjet. V den, kdy Vás poprvé napadne, že už karate umíte, je začátek konce Vašeho karate. Moje karate teď představuje začít od začátku, v novém městě. Tento krok je logický. Žiji ve Zlíně a za dva roky by měl zde začít i můj syn s tréninkem.
Takže otvíráte ve Zlíně tělocvičnu pro svého syna? Co s ní bude, když on nebude chtít cvičit?
Ne, tak to není. Neotvírám tělocvičnu pro svého syna. Moji trenéři karate mi dali šanci cvičit a já chci dát stejnou šanci dětem a taky dospělým ve Zlíně. Pochopitelně i svému synovi, ale pokud nebude chtít cvičit karate a nebo z jakéhokoliv důvodu nebude moci cvičit karate, já to pochopím (smích).
Kdy a kde budou probíhat tréninky? Kdo je povede?
Podařilo se nám zajistit krásné prostory přímo v centru Zlína na Kvítkové ve stejné budově, kde je hotel Ondráš. Udělali jsme menší úpravy, rozdělili šatny, vymalovali a položili nové tatami. Věřím, že prostředí tělocvičny se bude dětem líbit. Myslím, že dopravní dostupnost je skvělá a během tréninku dětí si rodiče mohou vyřídit nákupy, banky atd. Tréninky povedu sám. Snažil jsem se oslovit i jiné trenéry ze Zlína, ale buď neměli dostatečnou kvalifikaci, nebo se už dnes nechtějí zapojit zpět do trenérské činnosti.
Proč se tedy pouštíte do takto časově náročného projektu?
Tradiční karate je podle mě úžasné umění, které rozvíjí osobnost a fyzické schopnosti cvičenců. Tradice tohoto cvičení musí přežít. To je v dnešním světě, kdy tradice upadají, velmi náročné. Pokud nebudu učit karate, těžko bude někdo učit tradiční karate po mně. Takto by měl každý trenér uvažovat.
Je něco co nám chcete říci na závěr?
Rád bych pozval všechny, kteří chtějí vyzkoušet trénink nebo chtějí přihlásit své dítě, aby se přišli za námi podívat. Pokud se jim bude trénink líbit, rád se jim budu věnovat.