Trenérka Hana Juráňová oceněna v rámci Noci Mistrů
Dne 12.12.2015 se konala již 10. Noc Mistrů v Průmyslovém paláci na Pražském Výstavišti. Pořadatelem této akce je Česká unie bojových umění www.cubu.info, která zastřešuje jednotlivé bojové sporty v ČR. V rámci této prestižní akce jsou tradičně vyhodnoceni nejúspěšnější sportovci za jednotlivá bojová umění. Je nám milou povinností oznámit, že letos byla oceněna trenérka naší Akademie Hanka Juráňová za dlouhodobé výsledky v rámci uplynulé závodní sezony. V krásné atmosféře své ocenění přebrala z rukou předsedy České asociace tradičního karate Radoslava Januše. Slavnostního večera se zúčastnil také hlavní trenér Akademie Robin Bařák, který předával ocenění za tradiční karate. Určitě stojí za zmínku, že Robin Bařák v rámci historicky první Noci mistrů v roce 2006 přebíral plaketu „Síň slávy České unie bojových umění“.
„Bylo pro mě letos příjemnou povinností a privilegiem předat ceny těm nejlepším tradičním karatistům v ČR. Když jsem na závěr své závodní kariéry přebíral ocenění v rámci tohoto večera, nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu tyto ocenění také předávat. O to více jsem byl šťasten, že jednou z oceněných byla také naše trenérka Hanka Juráňová, která právě dovršila svou první sezónu ve Zlíně.“ uvedl Robin Bařák
Přinášíme krátký rozhovor s Hankou Juráňovou.
Hani jaké jsou tvé první pocity bezprostředně po převzetí tohoto jistě zaslouženého ocenění?
Je to zvláštní, už jsem si zvykla mluvit a předcvičovat před více než 40ti lidmi, ale při takovém předávání jsem stále nervózní. I když, přece jen je pravda, že učím každý den a takové předávání je jen jednou do roka :). Ale samozřejmě mě ocenění moc těší. Je to pomyslná tečka za letošní závodní sezónou, která opravdu stála za to.
Připomeň nám, jaké velké turnaje máš letos za sebou a jak se dařilo?
Na největším turnaji u nás, tedy Mistrovství České republiky, se mi podařilo získat titul mistryně ČR v disciplíně kata a dvě stříbrné medaile z kumite a fukugo. Velkým úspěchem byla stříbrná medaile v kumite team na Mistrovství Evropy v Litvě, za což především vděčím kolegyním z týmu Hance Venturové, Terce Kleiblové a Lence Kořenkové. Holky, díky! Za zmínku určitě také stojí Světový pohár, kde se sice medaile urvat nepodařila, ale sen jsem si splnila už možností startovat na tak prestižní akci. Málem jsem kvůli akutní operaci musela zrušit start, ale vůle byla silná, rána se hojila dobře a den před odjezdem na turnaj mě naštěstí z nemocnice propustili. Doufám, že se mi možnost na Světovém či Evropském poháru naskytne znovu a budu moci opět zabojovat.
Jak hodnotíš právě uplynulou sezonu, co se povedlo a co naopak tvá očekávání nenaplnilo?
Letos mám největší radost ze složení zkoušek na 2.dan. Jinou barvu pásku už sice nedostanu, ale v karate se snažím stále posunovat dál a toto byla povznášející odměna a další nakopnutí na mé cestě karate. Trošku mě mrzí, že se mi nepodařilo obhájit titul mistryně ČR v kumite a fukugo, ale tady je vidět, že je potřeba stále makat, protože soupeři se taky zlepšují a neúspěch je pro mě jenom další motivace k tréninku.
Pro naší Akademii byla určitě velká a příjemná změna, že jsi se začátkem roku začala objevovat právě ve Zlíně. Co za tím stálo?
V září minulého roku jsem začala studovat tady ve Zlíně a tedy i navštěvovat tréninky v Akademii, protože hodiny v mém původním klubu ve Vsetíně jsem už moc nestíhala. První krok k trénování cvičenců nastal v lednu, kdy jsem měla možnost vycestovat za senseiem Avi Rokah do USA společně s reprezentačním týmem a také s Robinem Bařákem. Našli jsme společnou řeč o trénování a já se zmínila, že bych opět ráda karate vyučovala, protože společně s nástupem na VŠ ubyla možnost dojíždět do Vsetína a zde učit. Kdežto ve Zlíně jsem každý den a studentů je tu mnoho, takže Robin mi ihned nabídl spolupráci v Akademii, a tak jsem tady :).
Teď na podzim ale došlo ke změně ve tvém osobním i karatistickém životě největší, řekneš nám o tom něco?
Ano, rozhodla jsem se studovat dálkově a s tím přišla i povinnost najít si vhodnou práci. Zde mi osud opět nahrál do karet, když jsem tuto informaci mezi řečí zmínila Robinovi a ten mi dal návrh stát se profesionálním trenérem v Akademii. V létě při společné cestě na letní summer camp v Polsku už byly všechny náležitosti přichystané, a to moje přihláška na kurz trenéra skupiny B, abych se mohla trenérstvím živit. Kurz se mi podařilo úspěšně ukončit a nyní jsem v trénování až po uši a práce zde mě velmi baví. Jsou zde šikovné děti, se kterými je radost pracovat a taky skvělá parta dospělých, kteří mě hned na začátku mé cesty vzali mezi sebe jako moje nová velká rodina. A tím velká, myslím opravdu velká :).
Fotogalerie
